Reklama
 
Blog | Jakub Dérer

Cidade maravilhosa

 aneb "Lednová řeka"

         Byl horkej den a sluneční paprsky tavily střechy „favel“ (slumy) v Riu de Janeiru. Děti si hrály v uličkách chudinskejch čtvrtí a pouštěly po obloze hejna barevnejch draků. Na betonovejch hřištích mistrovsky pobíhaly děcka s míčem, kterej ovládaly líp než pravopis. Na sněhově bílejch plážích se vyhřívaly krásný ženský s ledovym orosenym kokosem až vám z toho bylo děsně horko. Pod semaforem žonglovali a hráli Capoeiru malí černoušci, aby se mohla rodina společně v ten den najíst. Zkrátka jako každej den, bylo v Riu živo a veselo.
         Vždycky mě fascinovalo, že jsou místní „cariocas“ (původní obyvatelé Ria) neuvěřitelně šťastný a usměvavý, i přes veškerou kriminalitu a korupci, která v tomhle městě panovala. Zpočátku jsem tomu vlastně pořádně nerozuměl, ale časem jsem to pochopil. Je to jako adrenalinovej sport, ze kterýho máte strach, ale potom, co si ho zkusíte, tak mu lehce propadnete a stanete se na něm závislí. V tomhle městě se totiž mísí divoká krása s nebezpečím. Můžete se na Rio koukat jako na krásku a zvíře, žijící v naprostym souladu. Za ty tři roky jsem měl možnost vidět jak krásku, tak i zvíře, a to je taky důvod, proč tohle celý píšu. Začnu strašidelnou podobou tohohle města.
         Když se procházíte ulicema Ria, všimnete si nejenom hlasitě smějících se lidí, ale taky nešťastně na vás vzhlížejících dětí bez rodin, sedících na kusu kartonový krabice. Nemaj pořádně co jíst a v ruce svíraj zkroucený pet láhve s lepidlem, který je odprošťuje od jejich smutný reality. Často ve skupinkách okrádaj turisty oběšený foťákama a šperkama, aby mohly přežít o nějakej ten den dýl. Jsou to malý postavičky ve velkym městě, který jsou ztracený a často nemaj nikoho, kdo by se o ně aspoň částečně postaral. V takovym případě se často stává, že se z děcek stanou „bandidos“ (kriminálníci) a viděj v okrádání, přepadávání a prodeji drog jedinou možnou cestu k přežití. Téměř každou „favelu“ v Riu (chudinská čtvrť) dřív ovládaly gangy a bylo na denním pořádku, že mezi sebou jednotlivý gangy vedly drogový války, který si pokaždý vyžádaly obrovskej počet nevinnejch obětí. Momentálně se kriminalita v Riu značně snížila, protože policie obsadila velkej počet favel a zpacifikovala tak místní zločince. Stalo se tak hlavně z důvodu nadcházejícího mistrovství světa ve fotbale (2014) a olympijských her (2016).
         Druhá tvář města je krásnější. Zadejte si do googlu „Rio de Janeiro“ a uvidíte 33 metrovou sochu Krista, kterej „dohlíží“ na celý město, velkou horu, který se říká „cukrová homole“, světoznámou pláž „Copacabana“, krásný ženský navlečený do pestrobarevnejch karnevalovejch obleků a palmy, na kterejch rostou trsy zelenejch kokosů. To nejkrásnější na Riu je způsob, jakym se místní obyvatelé k sobě chovaj (když opomenete války gangů). Všichni jsou k vám vstřícný a milý, nikdo vás nesoudí za to, jak vypadáte a téměř každej vás doma pohostí minimálně výbornym jídlem. 
        Narazil jsem už na spoustu omezenejch jedinců, který brazilce považujou za nevzdělaný „opice“ a Brazílii za středověk. Je mi takovejch lidí líto a úplně s klidem můžu říct, že Česko je daleko blíž středověku, než Brazílie… Doufám, že jsem v tomhle článku aspoň trochu nastínil skutečnou podobu Ria a že třeba dostanete jednoho dne chuť pocejtit brazilskou kulturu na vlastní kůži…

Reklama