Reklama
 
Blog | Jakub Dérer

Jack a Já

Aneb jak se můj den nepoved

 

        Další blbej den. Další zpruz a lidi, který mě dneska srali. Další stovky dialogů s pár jedincema, o kterejch si pak myslíte, že přiletěli z jiný planety nebo, že serou všechnu moudrost světa přímo vám do xichtu… Tyvole… Dneska už to zkrátka nešlo, tak jsem po těžce “odpracovanym” dni zašel na starýho dobrýho Jacka.

      Loket na baru, barman ve varu, první drink zamnou a další předemnou. Lámu to tam, jak karate kid a cejtim se pořád na hovno. Zkoušim to zahnat dalším Jackem. Pomalu pociťuju žádoucí amnézii a zapomínám tak na svůj celkem zkurvenej den a na lidi, který mě obklopovali. Barman můj neobvykle zkroucenej výraz neřeší a leje Jacka bez optání přesně tak, jak mi to vyhovuje. V hlavě mi visí minimálně dvě promile a já visim na barový židličce za barem. Zkroucenej jak přepečenej buřt, srkám nevim kolikátýho Jacka a mumlám nesmysly lidem, který kolem nejsou. Víčka se mi zavíraj, jako kdyby mě za ně tahala gorila. Za nedlouho dávám kamarádskou hlavičku barový desce z mramoru, která mi dává jasně najevo, že Jack mě moc nepodržel. Když pomalu tahám víčka nahoru, tak si všímám, že nic a nikoho nevidim. Čumim, jak vyjevenej, ale stejně to nepomáhá. “Co kurva teď?” “Kdo mi kurva naleje dalšího Jacka?” “Hmm?” “Doprdele”…Tiše mumlám. “Do hajzlu”… Nahlas řvu.

Reklama

      Potácim se po prázdnym prostoru baru, kde nikdo neni a snažim se najít Jacka. Vidim uplný hovno, protože je všude tma, jak v prdeli.
Jsem nasranej a zpruzenej. Zničeho nic vedle mě přistála láhev Jacka, která se roztříštila, Hned potom další a další a další… Všude kolem mě padaly láhve jako bomby a já sem nechápavě uskakoval ze strany na stranu, aby mě to nekleplo po hlavě. Stejně jsem jí dostal. 
Padám se zkroucenym výrazem k zemi a mám tmu před očima…

      Tma se pomalu ztrácí a já najednou stojim u baru nad týpkem, kterej leží na podlaze a v ruce svírá láhev Jacka. “Konečně”, říkám si… Předklánim se k týpkovi, abych mu viděl do xichtu…”Kurva!…“, ”Co to doprdele?!…”, “To přece neni možný!!”